BIO

• 2024: SP Open Sky feat. Mika Johnson (released by awalimusic).

• 2023: Theta Noir music by techno-optimist, visionary collective devoted to exploring the co-evolution of humanity with advanced forms of machine intelligence

• 2022: SP Aqua Aura (released by awalimusic parallel with Blue Lizard). Release of the music video Aqua Aura.

• 2021: EP Ivy&Rosehips by Lunė a project in cooperation with Klara Cizkova (released by Blue Lizard).

• 2020-2021: During covid period Awali works on music pieces, vocals and voice recordings for the following:
  The Franz Kafka Society and their project Kafka Now;
  The Adam Mickiewicz Institute and the Goethe-Institut Warsaw and their digital project and traveling installation The Republic of Dreams;
  The Goethe-Institut New Delhi and their VR project The Infinite Library
  Expanding focus GmbH playground for virtual spaces and their VR/AR project and traveling installation The Lost Forms

• 2019: 4th album Embodied. It received positive reaction from public and was introduced during the tour around Czech republic and Slovakia. 

• 2018: released her 3rd album Ad Astra, release party took place at the Museum of Music in Time Cafe.
  With the new album, Awali played in Roxy / NoD as a support act for Annelie (SWE) and in autumn 2018 with Lilly Among Clouds (DE).

Festivals where Awali played in 2018: Cool v Plote, Fiskulet, Žižkovska Noc, Electronic Mission (Czech Music Crossroads by Colors of Ostrava), Female is the Future (SK), Bíno (CZ), Lunchmeat 2018 (CZ).

Awali performed at the Tschechisches Zentrum Berlin where introduced her single Through Love from the upcoming album.

• 2017: Awali worked on a new album and her track appeared on the Xion compilation, which was released on the label "Krmelec Recordings".
  Track Once When got on the  1. position in the Czech-Slovak music chart, Radio 1 - Velka Sedma.

• 2016: Awali released album White Silence, with which she performed at Žižkovská noc, Boskovice and other venues/festivals.

• 2015: release of the album Between Significant.

  April: Awali performed at Palac Akropolis as a support act for Snow Ghosts at the Euroconnections Prague Festival.

  Awali was nominated for the Czeching 2015 competition.

• 2014: EP Breadcrumbs was released.

 REFERENCES

Musiczone.cz: "Awali are one of the bright discoveries of this year, at least for anyone who likes electronic music, in this case it's softer, quieter and sophisticated side." 

Sgrgldr.com: "Awali‘s debut album Between Significant is such a jewel. It simply gives you shivers, mostly painful ones. Based on a relatively pure concept – a piano and vocals, occasionally accompanied by a cello and distant samples – the twelve tracks push the boundaries of psychological effects a record may have on a listener, evoking strong visual imaginations of dreamy sceneries and encounters that never took place. It’s so powerful the plastic bag of American Beauty would be dying for such a soundtrack."

Fullmoonzine.cz wrote: "with the mix of electronica, contemporary classical music and dreamy pop Awali proved to be a right choice as the the support act. No wonder Awali is called one of the biggest names from the smallest category (the alternative music) of the domestic scene." 

Musicus.cz  wrote: "..this way Awali is artfully balancing somewhere between mental nutritious food for intellectuals and pleasant soundtrack for a lazy rainy afternoon.."

"Right on first hearing it is musically exceptional project with the global sound. Ambient electronics that will caress. Amazing vocals."

CZ

echoes-zine.cz: Přímá linka do hlubších stavů vědomí vás sveze na vlně chytlavého dark wave minimalismu. Krásně melancholické dílo je jako stvořené pro podvečerní rozjímání nad končícím dnem a stopami, které v něm člověk zanechal. Jedenáctka skladeb zvolna plyne v meditačním tempu a zkoumá křehkost i vnitřní sílu člověka. More here…

Ad Astra je deska, která skvěle sekunduje natahujícím se stínům pozdního odpoledne. V jejich světle, na hraně šera, sílí čerstvé city a ožívají stíny hluboko zasutých vzpomínek. Za pseudonymem Awali stojí mladá producentka, pro kterou je důležité zachytit „flow“ jedinečného okamžiku přesně tak, jak ho cítí a prožívá. More here…

PRESS

 BACKGROUND

Writing and performing songs came even before I was able to speak coherently. Main purpose of that art form was to complain to my parents about the need to clean my room. 

I started playing keys as a little girl when I was about 3 years old. At that time we didn’t have a real piano at home, but my dad built himself a little synth. He put together grey and white keys, the construction was open so I still remember the green velvet of the inside of the box and funny electronic schemes placed on top of it. I sat in his lap: he played some chords and I played melody - just random keys. 

That was the first time I had the feeling of being amazed by the beauty of harmony. 

Later on I attended some poorly executed piano lessons at my local primary school; and at the age of 8 I went to a real music school. For me it was a particular blessing, being able to speak through music: chords, melodies, intervals, progressions... 

First big and bold encouragement came in a form of a grand prix (I was 13 or so) at the super small local contest for creating and performing a piano piece for 4 hands together with my friend. Also reciting specially written poem as an intro. Then there was a lot of “sweating blood”: practicing at any free time, hours and hours of drill, being rejected about 4 times from the music conservatory… finally accepted to the faculty of choir conducting at two conservatories simultaneously; quitting it all; learning to sing and overcoming a numbing fear of singing in public… 

Classical training gave me discipline and the feeling that you can start with zero knowledge and skill, and in a couple of years play as a lead pianist accompanied by orchestra. 

Another thing that it taught me is that when performing live you just have to go on. No matter what happens. You just have to continue playing and do your best. 

Even if your world is crumbling down, keep on and follow your heart’s song.

VOICE

Growing up in a block of flats with thin walls I was afraid to disturb. In fact it was more of a murmuring than singing. My childhood friend and I (we were 9 y.o.) were organising little home concerts where we sang unison with the singer from a cassette; but I was too shy to sing using my full voice. 

When I was in my teens, it was only when I was left alone that I sang as loud as I possibly could: Beatles, Nirvana, Cranberries, songs from Tubular Bells by Mike Oldfield and later Avril Lavigne and Red Hot Chilli Peppers…

Nonetheless, even to these days it is [for me] an extremely intimate thing to do. It is soulful and delicate matter. Often it happens sort of involuntarily: I sing when I’m happy :)

Many times I heard from my teachers and mentors things like ‘this vocal training won’t help you’…. ‘you never going to be able to sing, ‘cause you don’t know how to shout’, or ’‘you’d better stick with piano, your singing voice is no good, too quiet and weak’. Quite frankly I think - you know what? Maybe it is.I just learned to love it and to work with it; knowing that this is a unique, legitimate and important part of my identity.

interview

‎Eduard Svítivý‎ pro Hudební přátelské okénko 7. dubna 2019 ·

Dnešní 117. díl Víkendového povídání s… je věnován elektronickému ambientnímu projektu Awali, pod kterým je podepsána Tamara Sofia Shmidt. 

1) Koncert v klubu Varšava byl nezvykle tichý. Skutečný emocionální ambient, nic pro hřmotné festivaly na loukách a stadionech. Proč jsi se rozhodla jít touto cestou?
„Řekla bych, že to není rozhodnutí. Jdu zatím co hudba přináší. Jdu zatím pocitem, který ve mně tepe. Když začínám pracovat na novém treku, tak nemám žádnou představu o tom, jaký by měl být výsledek. Vlastně mi to připadá jako celkem nudný přístup. Mnohem víc mě baví spontánnost a naprostá svoboda tvoření. Užívám si toto dobrodružství, kdy sama nevím co vznikne. A kdy stačí jenom chytit konec niti a pak se jenom nechat vést do všemožných tajných zákoutí tvorby. Tudíž abych odpověděla na otázku, proč jsem se rozhodla jít cestou ambientu a minimalistického dream popu, tak je to jenom proto, že tudy teď moje cesta vedla. Chtěla bych k tomu dodat, že ta svoboda tvoření by pro mě nebyla možná, kdybych neměla základ, na kterém toto vše můžu stavět. Hraju na klavír a skládám od čtyř let. Od patnácti jsem pracovala na různých user-friendly DAW, jako např. Sonar :-), jestli ho ještě někdo pamatuje... pak ableton, logic... Stálo to hodně práce, úsilí, disciplíny, překonávání sama sebe, investic... abych se mohla dostat do bodu, kdy se můžu nechat hudbou vést.“

2) Při koncertu mě napadlo vzdálené srovnání s This Mortal Coil, studiovým projektem labelu 4AD. Znáš jejich alba z 80-90 let?
„This Mortal Coil jsem neznala, ale díky tvému dotazu jsem je našla a teď poslouchám. Líbí se mi například jejich album It’ll end in Tears z roku 1984. A vidím, proč moje vystoupení ti jejich hudbu připomnělo: ta kombinace instrumentálních treků a písní, atmosféra a práce se zvukem a náladou...“ 

3) Jaká hudba tě v minulosti nejvíc ovlivnila a co v současnosti posloucháš?
„Těch vlivů bylo opravdu hodně. Vyrůstala jsem na klasické hudbě, hlavně z období romantizmu: Rachmaninov, Grieg, Čajkovský a Chopin. S věkem přišlo období jazzu a bluesu, kdy po nocích se starším bráchou jsme si pouštěli desky na starém gramofonu... Největší highlights té doby je pro mě asi album vzniklé ze spolupráce Louise Armstronga a úžasného klavíristy Oscara Petersona. Pak Chet Baker, Nina Simone, Gladys Knight, Gary Moore, Al Green... Velký vliv ná mě měli písně od Lauryn Hill a Erykah Badu. Edyta Bartosiewicz, Regina Spektor a Birdy. Měla jsem období, kdy jsem hodně poslouchala Metallicu, Nirvanu, Daughter, Sheryl Crow, Cranberries, Bjork, Stinu Nordenstam, RHCP, Kings of Convenience, Coldplay a Radiohead. V současné době mě hodně baví Olafur Arnalds a jeho různé projekty, Imogen Heap, Káaryn, Amanda Palmer, Lucy Rose, Aurora, Haux, Apparat, The Cinematic Orchestra, John Hopkins, Beck, Chemical Brothers, SOHN...“

4) Působíš na pódiu velice křehce, plaše až spirituálně. Jsi taková i v soukromém životě? Co vlastně děláš, když zrovna nejsi u kláves?
„Když zpívám na scéně tak jsem to nejvíc já, je to moje esence. Nic nezakrývám a mám pocit že takový projev ve výsledku má největší ráz, protože je opravdový a upřímný. A když neskládám, tak mám pár dalších projektů. Jsem lektorka uměleckých kurzů a hodně se věnuju malbě akrylem, dělám ilustrace... Také se zabývám mehndi - uměním malování hennou na tělo. Vedu na toto téma přednášky, workshopy. Fotím modelky. Focení mě hodně baví a moc si to užívám. V neposlední řadě jsem také lektorka ženských kruhů Moonlodges, které vedu v domě osobního rozvoje Maitrea.“ 

5) Jak bys popsala svůj hudební vývoj od prvního alba přes Ad Astra až po současné Embodied?
„Jedním slovem by to bylo: “odvaha”. Sice jsem tomu vždycky věřila a pořád věřím tomu co dělám, ale neměla jsem víru v sebe. První dvě alba, které jsme ještě dělali ve spolupráci s Martinem, byla hodně o hledání směru. Ve chvíli, kdy jsem se musela postavit sama za sebe, tak jsem nevěděla, jak to bude přijato a zdali vůbec někdo na něco takového je zvědavý. Mimo žanr, široký ale svým způsobem velmi specifický typ hudby. Ani experiment, ani pop... Mám radost z toho, že jsem přece jenom tu odvahu našla. Ad Astra pro mě bylo průlomové a Embodied vznikalo natolik přirozeně, že nehledě na to temné období, kterým jsem procházela, činilo mě to šťastnou a drželo nad vodou... Pořád to bylo o odvaze přiznat a přijmout své pocity (lásku, strach..), svoji pravdu a svoji sílu, která z toho všeho pramení.“

6) Skládáš svou hudbu na texty, nebo je to obráceně?
„Je to všelijak. Častěji skládám text na hudbu, ale zrovna u posledního alba jsem spíš pracovala s texty, které jsem ilustrovala hudbou.“

7) Ráda si všechno nahráváš a mixuješ sama. Bylo tomu tak i na Embodied?
„Přesně tak. Na Embodied jsem dělala všechno sama, to co asi mívaji na starosti celé týmy z labelu (koncept, grafika, texty, hudba, aranže, nahrávání, mix) až na fotky, které vznikly ve spolupráci s běloruskou fotografkou Světlanou Lopato aka @blood.black.sandman.“